Meditací k jemnému štěstí a redefinici Já

30.06.21

„Cílem meditace všímavosti (vipassaná) je prokouknutí toho, jak funguje naše mysl, a dosažení svobody od všech forem strádání,“ říká psycholog a terapeut Jan Benda, který zároveň souhlasí s C. G. Jungem v tom, že člověk je ve své podstatě bytostí spirituální. „Dokud se člověk identifikuje se svojí představou o vlastním Já, tak je v pasti,“ podotýká k tomu Jan v novém videorozhovoru pro náš nadační fond. Je tady něco, co nás přesahuje, a dostat se s tím do kontaktu je podle něj nutností k tomu, abychom tolik na naší představě o sobě nelpěli. Rozhovor bude brzy publikován na našem webu.

rozhovor Jan Benda 2021 Marek Šálek 02

Jan, kdysi buddhistický mnich na Srí Lance, dále vysvětluje, že meditace vipassaná není o relaxaci, ani o klidu, ale o vhledu a poznání. Je to „jako když mikroskopem přibližuješ větší a větší detaily ... co se děje v každé vteřině za vteřinou. Tam to začne být zajímavé, protože když se mysl postupně zbavuje automatických reakcí ... najednou začneš vidět, že všechny fenomény v mysli, všechny procesy ... vznikají a zanikají, jsou pomíjivé. Pak se začneš ptát, kde je vlastně nějaké moje trvalé já...“

„Strach“ ze ztráty Já je zbytečný

Zároveň se za všemi fenomény objevuje prostor, kde lze nalézt hluboký klid, úlevu, svobodu a těžko popsatelné jemné štěstí. Pak se rozpadají vnitřní programy, které jindy automaticky řídí mysl a způsobují trable, utrpení, případně i patologii.  „Vracíš se pak odtamtud proměněný. Neznamená to ale, že se dokážeš zbavit svého Já, protože potřebujeme fungovat v každodenním životě,“ pokračuje někdejší mnich. Můžeme se ale brát trochu míň vážně, což přináší větší lehkost a flexibilitu.

„Prvním důležitým vhledem pro mě bylo například rozlišení mezi myšlenkou a skutečností,“ vypráví dále Jan Benda. Další zajímavou oblastí pak bylo objevování pocitů a porozumění jejich významům a poselstvím. A také rozlišování stavů mysli a toho, jak zkreslují vnímání skutečnosti. „Nejpokročilejší zkušenosti pak souvisely s nahlédnutím podstaty samotné existence a s velkou redefinicí toho, co jsem vlastně já.“ K tomu se člověk propracovává postupně.

Jak pomáhá meditace v psychoterapii

Skrze meditaci terapeut pozná svoji mysl a naučí se zacházet s různými potížemi, které v sobě objeví. A takový terapeut je potom schopen učit klienta užitečné dovednosti i bez toho, aby sám klient musel meditovat, vysvětluje Jan Benda. U lidí v krizi, s úzkostmi, s depresemi by meditace byla složitá, ale když terapeut rozvíjí všímavost, potom si “všímá” průběžně. „Vteřinu za vteřinou neustále monitoruju, co se děje ve mně i u klienta... Zároveň klientovi pomáhám tím, že mu dávám dobře zvolené otázky. Protože klienti strašně moc přemýšlejí. Zamotávají se do svých myšlenek a nevšímají si, jak se přitom cítí.“

Stav „flow“ je pouhý začátek dlouhé cesty

V théravádovém buddhismu je dále důležitá meditace klidu a soustředění (samatha) – ta zklidňuje mysl, která je u západního člověka běžně chaotická a neukočírovaná. Je to dobrý začátek a v této cestě soustředění se dá dojít poměrně daleko. Mluvíme tu o takzvaných džhánách, což jsou stupně vysoké koncentrace známé u nás na Západě pod pojmem flow. Flow odpovídá první džháně. Džhán je ale osm, takže flow je teprve začátek a dá se jít o hodně dál.

Cesta k nirváně a k „My“

Ale z pohledu Buddhova učení není soustředění to hlavní. Podstatnější je všímavost a vhled. To je nástroj, který vede k cíli vytyčenému Buddhou – k dosažení osvícení, nirvány.

Když se člověk dotkne prázdnoty, tak mu to vlastně umožňuje prožít i jednotu, propojenost všeho. To, že jsme jeden celek, všichni dohromady, že tady není separované Já, ale že je tady jedno obrovské My. Živý vesmírný organismus, uzavírá Jan Benda.

 

rozhovor Jan Benda 2021 Marek Šálek 19

< všechny články